Kontaktujte mě :575-970-421
Ještě prosím > KLIKNI

Historie Novofundlandského psa

21. března 2008 v 9:51 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis
Pátrání po historii novofundlandského psa začneme tím nejjistějším, co se v jeho historii dá objevit. Pojmenování získal podle skalnatého ostrova Newfoundland, který leží v Atlantském oceánu, při severovýchodním pobřeží Kanady. Vše ostatní z původní historie je velmi nejasné, převážně jen na domněnkách a hypotézách. Dodnes probíhá mezi vědci spor, zda novofundlandský pes byl na ostrov přivezen, nebo zda je psem domorodým.
Podle historiků navštívili ostrov na počátku 11. století Vikingové. Ovšem objevitelství ostrova se připisuje Giovannu Cabotovi, který zde přistál v r.1497. Vzhledem k tomu, že ve svých zprávách o žádných psech nezmínil, má se za to, že zde psi nebyli. Mohlo se ovšem stát, že přistál v místech kde opravdu psi nebyli, nebo nepovažoval za nutné se o nich zmiňovat. Po Cabotovi ostrov navštívil Gaspar Cortereal, jenž zde objevil bohaté loviště ryb. Od té doby ostrov hojně navštěvovali rybáři především z Francie a Anglie. Kapitán Richard Whitbourne, který vedl na počátku 17. století anglickou výpravu na Newfoundland, napsal, že jeho mastif vzbudil u domorodých obyvatel údiv. Vzhledem k tomu, že ani on se o domorodých psech nezmiňuje, pouze o vlcích (jeden z nich si z jeho psem hrál), jako by potvrzoval domněnku, že na tomto ostrově opravdu psi nežili. Další rybářské výpravy se zmiňují opět pouze o vlcích, proti nimž museli bojovat a dovézt si proti nim z Evropy vlastní psy.
Naproti tomu je téměř nemožné, že blízkost Labradoru by neměla žádný vliv na chov psů, když zde žijící eskymáci a indiáni podle tehdejších cestovatelů psy vlastnili. C. C. van Saarlos ve své knize De Newfoundlander polemizuje s otázkou, zda indiáni pro využívání severních oblastí nepotřebovali žádné psy a zda se stará původní plemena nestala přirozeným rezervoárem pro vývoj plemene, známého později jako novofundlandský pes. Pochybnosti vyvolává i skutečnost, zda v době, kdy domorodí obyvatelé téměř vymřeli, mohlo zůstat plemeno natolik upevněné, aby odolalo vlivu jiných ras, které přišli na ostrov s osídlenci.
V každém případě, ať již byli psi na ostrově původními obyvateli, nebo byli přivezeni a následně využíváni domorodci i osídlenci, jedno je jisté. Přednost měli jedinci, jejichž síla, vytrvalost a láska k vodě byla k užitku při obživě domorodého obyvatelstva - a tou rybolov. Proto je z našeho pohledu jedno, zda se formovaly genetické vlastnosti plemene od dob návštěvy Vikingů, nebo až za dob anglické, později francouzské nadvlády. Důležité je, že vlohy k práci ve vodě byly zakotveny tak silně, že přežívají v novofundlandských psech dodnes.
Další, naprosto jistou pravdou je, že novofundlandský pes se do Evropy dostal na konci 18. století právě na anglických lodích. Anglie byla historicky první zemí Evropy, která uveřejnila popis psa. Je zřejmé, že první psi byli přiváženi především černobílí, ale ti se v Evropě do podvědomí lidí dostali jako landséři. Díky tomu se stalo, že černobílí psi z ostrova téměř vymizeli. Název landsér (landseer) se vžil na základě obrazů sira Edwina Landseera, který černobílého novofundlandského psa vlastnil a velice rád jej maloval. Při dalším šlechtění se v Evropě černobílý novofundlanďan později oddělil jako samostatné plemeno pod názvem landsér.
Vyhynutí na ostrově hrozilo i černým a hnědým psům, neboť nejen, že v 19. století se hojně vyváželi do Evropy, ale guvernér ostrova v r. 1780 navíc zakázal vlastnit více než jeden exemplář. Novofundlandi přežili jen díky neuposlechnutí tohoto zákazu, protože obyvatelé si chránili svůj "poklad" za každou cenu. Vždyť byl všestranně využitelný ve vodě, dokázal tahat těžké předměty i na souši. V neposlední řadě měly na ostrovany obrovský vliv vzpomínky a příběhy o jeho záchranářském instinktu.
Anglie je všeobecně zemí, která má nejlépe zpracované záznamy o kynologické historii, proto i první zmínky o novofundlandských psech jsou velice dobře zpracované. Vzhledem k již zmíněnému vývozu černobílých zvířat a jejich přetvoření do samostatného plemene jsou zde již převážně zmínky především o černých psech. První záznam patří feně, která byla importována za St. John´s a v r. 1860 získala první cenu ze šesti exemplářů. Zájem o plemeno musel stoupat neuvěřitelnou rychlostí, neboť již o dva roky později se na výstavě představilo 41 zvířat. Dokonce princ Waleský byl majitelem vítěze londýnské výstavy, psa Cabota.
V roce 1881 byl poprvé publikován popis psa, který zachycoval psa Lea, vítěze let 1875 - 1878. V roce 1878 byl založen v Anglii Kennel Club, který vedl první registr psů. Dá se tedy říci, že rodokmeny psů se v Anglii dají vystopovat až k již zmíněnému Leovi.
Ovšem již dlouho předtím se udál příběh, který později obletěl celý svět. Je to příběh slavného anglického básníka lorda Byrona. Po šťastných i špatných letech se s láskou přimkl ke svému psovi - novofundlanďanovi jménem Boatswain. Po smrti svého nejvěrnějšího přítele složil báseň:

Když pyšný lidský syn se pod zem vrací,
v němž svět, krom jména, sotva něco ztrácí,
tu sochař v pompě smutku objednaný,
říkáním hrobku zdobí bez příhany,
když dílo skončí, nápis je tam vryt,
ne čím byl mrtvý, ale čím měl být.
Však chudák pes, v životě přítel pravý,
jenž první vítá, brání do únavy,
jenž celým srdcem patří pánu svému
bojuje, žije, dýchá jenom jemu,
má po smrti být odklizen jak cár,
že pro nebe prý nemá duše dar,
zatímco člověk, hmyz ten, tvrdí směle,
že jenom jemu patří nebe celé.
A, člověče, ty, jehož chvíle zkosí,
ponížen otroctvím a zkažen mocí,
kdo zná tě dobře, odpor popadne ho,
ty bídná hrstko prachu oživlého!
Tvá láska, smilstvo, věrnost prázdný sen,
tvůj úsměv léčka, skoro podvod jen.
Zlý od přírody, šlechtic leda rodem,
ani té dobré šelmy nejsi hoden!
Vy, kdo ten prostý kámen uvidíte,
jděte cestou, truchlit nemusíte.
Já jen, kde leží, vyznačit jsme chtěl,
nejlepší přítel, kterého jsem měl.


Věnoval mu na rozloučenou tato slova, která byla vytesána do Boatswainova náhrobku:

Na tomto místě leží pozůstatky toho, jenž krásný byl bez domýšlivosti, silný, odvážný a smělý. Tuto chválu nebylo by spravedlivé psát nad popelem člověka, ale nechť je tu jako vzpomínka na psa, narozeného na Newfoundlandu v květnu 1803 a zemřelého v Newstead Abbey 18. listopadu 1808.

Po silném importu novofundlandských psů do Anglie, si plemeno podmanilo chovatele v další zemi a tou bylo Německo. Již v roce 1893 zde byl založen chovatelský klub, což svědčí o značném a rychlém rozšíření plemene.
Počátky kontinentálního chovu novofundlandských psů značně ovlivnil prof. dr. Albert Heim, velký švýcarský chovatel, který svého prvního psa získal od německého, rovněž velmi známého chovatele, Maxe Hertensteina. Profesor dr. A. Heim byl nejen chovatelem, ale i velkým znalcem, který zpracoval a snad nejlépe zdokumentoval výzkum vzniku a původu novofundlandského psa. Sám měl dva jedince importované přímo z Newfoundlandu. Novofundlandský klub byl ve Švýcarsku založen v roce 1925. Spolu se Švýcarskem je třeba se zmínit i o chovateli Burkhardovi, který svůj chov značně rozšiřoval o import z Nizozemska.
Ve 20. letech byl šampiónem Evropy legendární pes Satan. Americký rozhodčí Thomas o něm napsal, že nikdy neviděl takový exemplář, ani v Americe, ani na cestách. Heim o něm tvrdil, že převyšuje na první pohled vždy nejen přítomnou konkurenci, ale že je nejlepší v celé Evropě.
Nizozemskou legendou byl Tom, syn Mora a Normy, kteří byli použiti v úzké příbuzenské plemenitbě při rozkrývání chovu. V pozdějších generacích byli připuštěni potomci Toma na potomky Kentuckyho, dalšího psa ze spojení Mora a Normy. Toto spojení dalo základ chovatelské stanici van de Papenhof.
Totéž, co znamenal pro kontinent Satan, znamenal pro Ameriku importovaný anglický šampión Siki, otec mnoha dalších šampiónů. V letech 1920 - 1930 se podílel na zdokonalení typu amerického novofundlandského psa. Američtí chovatelé ještě dnes mohou v mnoha rodokmenech vystopovat jako předka svých psů právě Sikiho.
Francie se rozšíření zájmu o nové plemeno dotklo velice málo. Mělo to prostý důvod. Francouzští obchodnicí, dovážející zboží z Kanady, měli obavy z konkurence, a proto nedováželi do Evropy feny, nýbrž jen psy, aby si výnosný obchod nepokazili. Navíc se vždy o francouzských psech píše jako o kudrnatých novofundlanďanech. Obchodníci patrně při dovozu dávali přednost právě tomuto typu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama