Kontaktujte mě :575-970-421
Ještě prosím > KLIKNI

Červen 2008

Týjoo...A zase anketa...:D

30. června 2008 v 11:11 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis |  ¤Ankety¤

Líbí se Vám můj hafík??


No,a zase ta anketa

29. června 2008 v 19:15 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis |  ¤Ankety¤

Nooo...Anketka jenom pro Holky(Nn,můžou hlásnout i kluci):D


A kdo se stane tento pátek psem týdne??

29. června 2008 v 19:07 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis |  ¤Celebrita týdne¤

A je to Hovawart

Nebo Pyrenejský Horský Pes?

Hlasovat můžete pomocí anket...:)

No,a další anketka

29. června 2008 v 19:00 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis |  ¤Ankety¤

Tak hlasujte...:)Lehoučká anketa...:)


Základní výchova,a výcvik psa

29. června 2008 v 15:09 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis |  ¤Péče o štěňátko¤

Výchova

Správná výchova psa je základním předpokladem pro úspěšný výcvik. Je jednodušší vychovávat štěně, ale pokud máme dospělého psa, není to ještě žádná tragédie. Při výchově i výcviku jsou nesmírně důležité trpělivost a důslednost, s těmi dosáhneme u psa čehokoliv. Pokud se rozhodneme, že např. pes nebude smět do ložnice, tak ho tam prostě nepustíme. Pokud ho tam jednou pustíme, nemůžeme se divit, že tam příště půjde sám. Trpělivost je důležitá proto, že každému psovi trvá jinak dlouho, než se naučí určitá pravidla. Některému psovi stačí čtyři opakování, některý potřebuje dvacet.
Psovod si musí dávat dobrý pozor, aby se nenechal ovládnout emocemi; pokud má špatnou náladu, tak raději nebude cvičit vůbec. Při výchově i výcviku je důležitá pochvala, přitom málokterý začínající psovod umí psa pochválit. Nestačí jenom bezbarvým hlasem říct "Hodný…", zejména ze začátku a při složitějších cvicích musí radost vyzařovat ze psovoda celého, musíme přímo jásat "Ták je hodný pes, ták je hodný pejsánek, ty jsi šikovný pejsek!". Psa přitom hladíme, škrábeme nebo lehce poplácáváme; stále jej však držíme v požadované poloze. Zároveň s pochvalou psovi dáme pamlsek - kousek piškotu, kostičku sýra, výjimečně třeba kousek párku (pozor, uzenina určitě není pro psa vhodná ve větších dávkách) nebo kousek syrového nebo vařeného masa, také granule, ale ty většinou nejsou moc oblíbené. Běžně se používají piškoty, "oblíbenější" pamlsky si psovod většinou nechává na složitější cviky jako lepší odměnu. Pamlsky by měly být malé, nemají psa zasytit, jenom povzbudit jeho chuťové buňky.
S trestem šetříme, nikdy netrestáme psa např. po návratu z práce za to, že když jsme nebyli doma, roztrhal koberec; v takovém případě pes nepochopí, za co je trestán, ale ztratí ke psovodovi důvěru. Pokud chceme psa potrestat (a někdy to je nutné), můžeme tak učinit pouze pokud jej přistihneme při činu. Psa nebijeme, rukou ani vodítkem, velkého psa to stejně nebolí a malému bychom mohli ublížit; pes by se pak začal bát naší ruky i kdybychom jej chtěli pohladit. Většinou stačí zvýšit hlas a použít přísné a káravé intonace; v nejhorším případě můžeme psa uchopit za kůži za krkem a mírně vytahat - takovým způsobem trestá fena štěňata. Pokud není naše postavení vůči psovi jisté a pes se nás pokouší neuposlechnout, nezbývá nám nic jiného, než uchopit psa za kůži za krkem a neúprosně přitisknout k zemi - je to bezbolestný a ve smečce přirozený způsob podřízení si jedince. Pokud toto uděláme a pes na nás vrčí, rozhodně nepovolíme, dokud vrčet nepřestane. Uvědomme si však, že pes nás někdy třeba neposlechne ze strachu, potom žádný trest nepomůže, musíme se uklidnit a promluvit na psa laskavým hlasem; budete překvapeni, že to zabírá.
Ještě než se vydáme poprvé na cvičení, měli bychom se psem zvládnout několik základních věcí. První je reakce na jméno. Kdykoliv budeme psa krmit nebo provádět činnosti, které mu jsou příjemné, oslovíme jej !, pokud zareaguje, tím více jej pochválíme. Pokud si nás nevšímá, zatleskáme nebo jeho pozornost přilákáme jinak, a pochválíme. Můžeme jej také naučit, že po oslovení bude následovat pomlsek, takže k nám pes po oslovení bude přibíhat - to by byl základ přivolání.

Černobílé kresby psů

29. června 2008 v 15:08 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis |  ¤Péče o štěňátko¤
Brussels Griffon

Bull Terrier

Bulldog

Bullmastiff

Boston Terrier

Bouvier des Flandres

Boxer

Bernese Mountain Dog

Bichon Frise

Bloodhound

Border Collie

Basset Hound

Beagle

Bearded Collie

Bedlington Terrier
American Staffordshire Terrier

Australian Cattle Dog

Australian Shepherd

Australian Terrier
Afghan Hound

Airedale Terrier

Akita

Alaskan Malamute

American Eskimo
Basenji
Belgian Shepherd
Borzoi
Brittany Spaniel



Odčervení,očkování a zoubky

29. června 2008 v 15:06 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis |  ¤Péče o štěňátko¤

Odčervení

95% štěňat má škrkavky, které je nutno odstranit.
Existují odčervovací přípravky, které se štěněti podávají ve stravě, a které škrkavky zahubí. Záleží na preparátu, ale obecně lze první odčervování provést mezi 17.-21. dnem života. Tuto léčebnou kůru je nutné zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře v určeném termínu, přibližně 14 dní po první aplikaci.

Očkování

Nejlepší je pokud chovatel předá novému majiteli štěňata jak odčervená tak i očkovaná. Očkování je proces, při kterém je do těla vpraven mrtvý virus, který vyvolá tvorbu protilátek proti onemocněním. První očkování lze provádět v šestém týdnu života a s pravidelným opakováním podle rady veterinárního lékaře, nebo až ve věku osmi týdnů a s následným opakováním ve 12 týdnech.

Prořezávání zubů

· 3 až 6 týdnů - mléčné zuby - špičáky, řezáky, první tři premoláry
· 4 měsíce - mléčné zuby - čtvrté premoláry, trvalé zuby - třenové čtyřky, střední řezáky
· 5 - 6 měsíců - trvalé zuby - krajní řezáky, špičáky, první tři třenové zuby, první stolička
· 6 - 8 měsíců - druhá stolička ve spodní čelisti

První noc

29. června 2008 v 15:04 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis |  ¤Péče o štěňátko¤

První noc

Na první noc s novým štěňátkem je potřeba se připravit dopředu. Dobré je, si od chovatele přivézt kus látky, která byla několik dní umístěna v bývalém pelíšku, je načichlá štěňátku známým prostředím.
Tuto látku také můžete omotat kolem teplého termoforu. Tyto věci štěňátku zajistí méně stresující přechod do neznámého prostředí. Před uložením ke spánku běžte štěně ještě jednou vyvenčit. Počítejte však s tím, že první noci se moc nevyspíte.
Na několik prvních nocí je velmi vhodné umístit pelíšek do ložnice, protože je velmi pravděpodobné, že bude štěňátko v průběhu noci naříkat. Nikdy štěňátko za jeho naříkání netrestejte, za klidnou noc jej pochvalte. Již od první noci doporučujeme přidělit štěňátku jeho pelíšek, který bude jen jeho, a ve kterém bude moct, nikým nerušen, odpočívat. My doporučujeme, obzvlášť pokud počítáte s umístěním vašeho nového pejska do bytu, klec (viz kapitola o ustájení psa). V průběhu noci, obzvlášť té první, pokud štěňátko naříká, pohlaďte ho, popř. ho tichým hlasem konejšete. Po několika málo nocích je nutné přemístit pelíšek vašeho pejska na místo, kde bude již navždy.

Od narození

29. června 2008 v 15:03 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis |  ¤Péče o štěňátko¤
Právě dnes je ten den kdy se podívají na svět štěnátka..Asi každý z nás si přeje aby už ta krásná štěnátka vykoukla z matčina bříška a spatřila svět...Pro většinu z nás je zábava starat se o psi a zejména o štěnátka..Vážit je a mlíčkem je dokrmovat aby všechny měla stejnou váhu,vymýšlet jména,hrát si s nimi, pečovat o ně, strávit s nimi každý den a pomáhat jim v životě to je to nejkrásnější ale také jednou přijde den kdy se štěne s vámi i se svou milovanou matkou musí rozloučit a odejít k novým majitelům zkrátka vydat se do světa...
Asi 63 dní se nosí štěnata v matčině lůně..Když dorostou asi dvou měsíců tak se odstaví od matky.Takže si moc matky neužijí ale abychom jim v tom zabránili myslím aby si užili rodičů měli bychom s nimi trávit alespon kus dne aby si zvykla na člověka pak budou snášet nové majitele lépe..ostatní připomínky pro budoucí majitele znáte např: vybírejte si štěně které je zdravé čilé atd..Takže přeji hodně uspěchu s novým přírůstkem !!!

Výživa

29. června 2008 v 15:02 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis |  ¤Péče o štěňátko¤

Výživa štěněte:

Štěně spálí během prvních měsíců života překvapující množství energie, proto je důležité zajistit, aby dostalo vyváženou výživu. Pro srovnání, štěně během prvního roku vyroste jako dítě během 14 - 18 let. Různá plemena mají různé růstové křivky, proto by měl výběr krmení odpovídat plemeni a velikosti štěněte. Výběr nejlepšího krmení je klíčem k umožnění dlouhodobého a zdravého života!

První den - Štěně

29. června 2008 v 14:57 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis |  ¤Péče o štěňátko¤

První den

Nedovolte vašim dětem, aby štěňátko přivítaly příliš bouřlivě, mohlo by se polekat.
Štěně by se mělo nejprve seznámit se svým novým domovem, proveďte ho všemi místnostmi bytu, kam mu bude do budoucna povolen přístup, ukažte mu jeho misky na vodu a stravu a jeho pelíšek. Pokud máte zahradu, proveďte štěně i tam. Pokud venku vykoná svou potřebu, chvalte jej. Postupně štěně seznamte se všemi členy domácnosti, jak s rodinou, tak i s dalšími zvířaty. Pokud máte doma již jiného psa je vhodné, aby se seznámili mimo domácnost, někde na místě, které váš pes nezná, a kde se tolik štěňátku nebude věnovat, a tím předejdete zbytečným nepříjemnostem při jejich prvním kontaktu. V prvních dnech, pokud už máte jiného psa, nezapomeňte se tomuto věnovat více než kdy jindy, aby nenabyl dojmu, že nový přírůstek do smečky mu bere vaši přízeň, bylo by to pro vaše štěňátko nebezpečné.
Protože změna prostředí a cesta od chovatele byla stresující, neobtěžujte vašeho nového mazlíčka zbytečným braním do náruče a jiným stresujícím věcem. Když se uklidní první rozrušení, podejte štěněti stravu. První dávka by měla být o jednu třetinu menší, než obvykle, protože štěně je rozrušené z cesty a nemusí mu být dobře. Štěně vykonává svou potřebu každé dvě hodiny, proto se snažte jej často brát ven. Okamžitě po příchodu domů začněte štěně vychovávat a vneste do jeho života pravidelnost.

Milujte psy!!

29. června 2008 v 11:37 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis |  ¤Psy¤

Ahojte...Víte,zrovna teď jsem se dívala na jedno video,které je docela dost smutné.Brečela jsem,ale to jsem musela!!:'( A ti psi jsou velcí chudáci...:'(Tohle video nedoporučuji slabším povahám!!Tady se na něj sami podívejte! Psí Duše!


Psí moudrosti!

29. června 2008 v 11:19 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis |  ¤Psy¤

Psí moudrosti


Pořekadla a hesla na téma "práce a povinnosti"
* Spánek a lenošení šlechtí.
* Práce a povinnosti mohou počkat, jsou jiné věci přednější, třeba aportování klacků.
* Lenost je ušlechtilá vlastnost. Buďte ušlechtilí, buďte líní!
* Lenost je dobrý zvyk odpočívat dřív, než se pes unaví.
* Dobrým zvykem je vstávat v pět hodin ráno, abychom pak mohli celý den prolenošit.

Známá přísloví překroucená do psího jazyka
* Kdo chce se psy výti, musí s nimi žíti.
* Štěkati stříbro, kňučeti zlato.
* Starého psa i novým kouskům naučíš.
* Co nos necítí, to srdce neželí.
* Kdo neumí loudit, ten ať nejí.
* Čistota půl zdraví, špína celé.
* Dobří psi se vychovávají sami.
* Blecha do domu, sprej do ruky.
* Co můžeš označkovat dnes, neodkládej na zítřek.
* Bez žebrání nejsou koláče.

Hesla o psech

* Lidé, kteří nemohou mít psy, pořizují si děti.
* Smrádeček, ale teploučko.
* Pes je medicínou duše.
* Bez psa není domov domovem.
* Pes je budoucnost člověka.
* Kde pes, tam bezpečno.

Lebka psa

29. června 2008 v 11:08 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis |  ¤Anatomie psa¤
Podle utvářen lebky rozeznáváme tři základní typy psů.

Jsou topsi dlouholebeční (kolie, chrt, dobrman, aj.), krátkolebeční (mops, pekingský palácový psík aj.) a středolebeční ( všichni ostatní psi patřící mimo uvedené dva krajn typy). Hlavní funkce lebky je pevně chránit mozek, který je uložen v dutině lebeční, a dále ústrojí zrakové a sluchové.

Nedílnou součstí lebky jsou i horní a spodní čelisti s mohutnými čelistními svaly, které dokážou vyvinout skus o síle až 165 kg (člověk 20 až 30 kg). V čelistech je zasazen i mohutný chrup, uzpůsbený masožravému způsoba života. Každý pes by mněl mít níže uvedený počet zubů trvalého chrupu na jedné straně horní i dolní čelisti.

Horní čelist: 3 řezáky, 1 špičák, 4 třenové zuby, 3 stoličky..


Dolní čelisti: 3 řezáky, 1 špičák, 4 třenové zuby, 3 stoličky..
Předhryz: dolní čelist je delší než horní
Podhryz: dolní čelist je kratší než horní, takže mezi řadou horních a dolních řezáků je mezera
Klešťový záhryz: řezákydopadají na sebe hranami
Nožicový záhryz: horní řezáky překrývají dolní, tak že se dolní řezáky dotýkají vnitřních plochhorních řezáků

Tak,a můžete zase hlasovat:)

28. června 2008 v 19:13 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis |  ¤Ankety¤

Ahojte,Bobani...Máte tady další anketku,které jsem si vůbec nevšimla...Ale můžeme to ještě napravit hlasováním:DVíte,docela mně překvapila jedna holka!Její blog je tady:Její blog skopírovala něco ode mně...Tak ale nejde teď o too...Hlásněte..:D


Hovawart - Standart

28. června 2008 v 17:40 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis
Země původu: Německo
Standard FCI č. 190/d, datum schválení platného originálu standardu: 12. 1. 1998
Použití: pracovní pes
Klasifikace: skupina II. pinči a knírači, molosoidi a bernští salašničtí psi - sekce 2.2 molosoidi, horští psi - s pracovní zkouškou

Krátký historický náhled

Hovawart je velmi staré německé plemeno pracovních psů. Jeho název pochází z původního středoněmeckého Hova- (der Hof - dvůr) a wart- (der Wächter - strážce). Od roku 1922 bylo toto plemeno znovu vyšlechtěno za použití typově podobných psů, kteří se ještě vyskytovali v selských dvorech. Kromě toho se v prvních letech chovu provádělo křížení s využitím německých ovčáků, novofundlandských psů, leonbergerů a dalších plemen. Přísným výběrem se dospělo opět k původnímu typu pracovního psa. V zemi původu se přikládá velký význam dobrému zdravotnímu stavu hovawarta. Zvláště dysplazie kyčelních kloubů (DKK, HD) byla dlouholetou selekcí značně snížena. Očekává se, že tyto snahy najdou následování ve všech chovatelských klubech.

Celkový vzhled

Hovawart je silný, středně velký, delší, dlouhosrstý, pracovní pes s poněkud delší tělesnou stavbou. Rozdíly obou pohlaví jsou dobře patrné - především ve tvaru hlavy a celkové tělesné stavbě.
Důležité poměry mír: délka těla činí přibližně 110 - 115 % kohoutkové výšky.
Chování a povaha: Hovawart je uznávaným psem k všestrannému použití. Založením je to vyrovnaný a dobromyslný pes. Má dobré obranářské vlastnosti i bojovnost, je sebejistý a dobře zatížitelný. Má střední temperament a velmi dobrý čich. Jeho harmonické tělesné proporce a zcela ojedinělá vazba na rodinu, ve které žije jsou předpokladem jeho využití jako vynikajícího doprovodného, hlídacího, obranářského, ale i záchranářského a stopovacího psa.
Hlava: Silná hlava má široké klenuté čelo. Nosní hřbet je rovný a probíhá paralelně s imaginární linií, prodlužující horní část lebky. Morda a lebka (část hlavy mezi týlním hrbolem a stopem) jsou přibližně stejně dlouhé. Stop je dobře zřetelný. Morda je silná a při pohledu ze strany i shora se mírně zužuje.
Nos má dobře vyvinuty nosní otvory. U černých psů a černých se znaky je pigmentace černá, pigmentace u plavých je černá - proměnlivý nos je však přípustný. (Proměnlivý nos znamená, že rozhodčí může pokládat nos za černý nebo zjištěné zesvětlení může považovat za jev přechodný, podmíněný momentálními vnitřními, ale i vnějšími vlivy - pozn. překladatele).
Pysky dobře přiléhají a jsou tmavě pigmentované.
Skus je úplný, silný, nůžkový (42 zubů). Silné zuby stojí svisle v čelistech. Klešťový skus je přípustný.
Oči jsou oválné. Nesmí ani příliš vystupovat, ani být hluboko uloženy. Barva je tmavě až středně hnědá. Oční víčka těsně přiléhají.
Uši jsou trojúhelníkové převislé se zakulacenými špičkami volně přiléhají. Jsou posazeny vysoko a daleko od sebe, čím opticky rozšiřují vrchní část hlavy a dosahují svojí délkou až ke koutkům pysků. Přední okraj leží přibližně uprostřed mezi okem a týlním hrbolem. V klidu přiléhají ploše, při pozornosti mohou být namířeny poněkud dopředu.
Krk. Silný krk je středně dlouhý, kůže na hrdle těsně přiléhá.
Tělo: Hřbet je rovný a pevný. Bedra jsou silná a poněkud delší než záď. Záď je mírně spáditá, středně dlouhá. Hruď je široká, hluboká a mohutná. Ocas je bohatě osrstěný a sahá pod hlezna, ne však až k zemi. Podle nálady psa je nesen nad hřbetem a nebo volně svěšený.
Končetiny: Hrudní končetiny jsou silné a při pohledu zepředu i zestrany jsou rovné a svisle postavené. Lopatky jsou velmi dobře osvalené, dlouhé a šikmo uložené. Rameno je dlouhé a těsně přiléhá k tělu. Lokty přiléhají k hrudnímu koši. Zápěstní (spěnkový) kloub je silný. Nadprstí je poněkud šikmo postavené.
Pánevní končetiny jsou silné a při pohledu zezadu svisle a rovnoběžně postaveny. Jsou dobře zaúhlené a velmi dobře osvalené. Hlezna jsou velmi silná a hluboká. Tlapy jsou kruhové, silné a kompaktní. Prsty jsou klenuté a těsně přiléhající. Pokud se vyskytnou paspárky, je nutno je odstranit. Drápy jsou u černých a černých se znaky černé, u plavých psů mohou být méně pigmentovány.
Pohyb: Při všech druzích pohybu, jak při pohledu zepředu, tak i zezadu je pohyb přímočarý a prostorný. Vydatný klus vychází při správném posunu ze zadních končetin.
Kůže: Celkově dobře přiléhá. U černých a černých se znaky má tmavomodré zbarvení, u plavých je většinou růžová.
Srst: nápadně krásná dlouhá srst je lehce zvlněná, přiléhavá a uzavřená s menším podílem podsady. Je delší na hrudi, na břichu, na zadních stranách končetin a na ocasu. Na hlavě a na přední straně končetin je srst krátká. Barva - hovawart se vyskytuje ve třech barevných variantách: černá se znaky, černá a plavá.
Černý hovawart se znaky
černá se znaky: srst je černá a lesklá, barva znaků je středně plavá. Na hlavě začínají znaky pod nosním hřbetem a dosahují kolem koutků úst až k hrdlu. Body nad očima jsou zřetelně viditelné. Znak na hrudi sestává ze dvou vedle sebe ležících skvrn, které mohou být spojené. Na předních končetinách dosahují znaky při pohledu ze strany od prstů zhruba až k nadprstí a vybíhají dozadu, do výše trupu. Na zadních končetinách dosahují znaky téměř až k srsti na břiše. Při pohledu ze strany jsou znaky nad hlezny patrné jen jako úzký proužek. Znak se vyskytuje také pod kořenem ocasu. Na všech partiích těla jsou znaky jasně ohraničené. Ojedinělá malá bílá skvrna na hrudi, stejně tak jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na konci ocasu jsou přípustné. Pigmentace na víčkách, nose, pyscích a polštářcích je černá.

Černý hovawart
černá: srst je černá a lesklá. Ojedinělá malá bílá skvrna na hrudi, stejně tak jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na konci ocasu jsou přípustné. Pigmentace na víčkách, nose, pyscích a polštářcích je černá.

Plavý hovawart
plavá: středně plavá, lesklá zesvětluje směrem ke končetinám a k břichu. Ojedinělá malá bílá skvrna na hrudi, stejně tak jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na konci ocasu jsou přípustné. Pigmentace na víčkách, nose, pyscích a polštářcích je tmavá až černá.
Velikost: kohoutková výška: pes 63 - 70 cm, fena 58 - 65 cm.
Vady: Všechny odchylky od standardního popisu jsou vady. Jejich hodnocení by mělo být odvislé od závažnosti odchylky.

Diskvalifikující vady:

Celkový vzhled

  • hovawarti, kteří fenotypově neodpovídají plemenu
  • feny se silně samčím nebo psi se silně samičím výrazem

Proporce:

  • značné odchylky od proporcí uváděných ve standardu

Chování a charakter

  • agresivita, reakce na střelbu (bázlivost) nebo letargie

Hlava

  • chybějící stop
  • modré nebo břízové oči (nestejně barevná duhovka, skvrny)
  • vzpřímené, klopené, růžičkovité nebo silně odstávající uši
  • předkus, podkus nebo křížový skus
  • chybí-li více než 2 P1 nebo jiný zub s výjimkou obou M3

Krk

  • výrazně volná kůže na hrdle nebo tzv. lalok

Tělo

  • silně pronesený nebo kapří hřbet
  • příliš úzký nebo válcovitý hrudník
  • anomálie ocasu, příliš krátký nebo trvale zatočený ocas

Končetiny

  • silné přestavění zádi

Srst

  • zcela zkadeřená srst (uzavřené lokny)
  • barvy jiné než ve standardu - např. modrošedá, vlčí zbarvení, hnědá, šedá, bílá, strakatá, plavá se sazovitým nádechem
  • černí se znaky: šedé nebo hnědé skvrny mimo znaky dle standardu, převažující podsada jiné než černé barvy, převažující šedá a bělavá barva ve znacích
  • černí: šedé nebo hnědé skvrny, převažující podsada jiné než černé barvy
  • plaví: jednotlivé bílé chlupy na hřbetě nosu nevedou k vyloučení z chovu, pouze červenoplavá barva bez zesvětlení, běloplavá barva a to i na uších, zřetelně bílé znaky nad úroveň tolerace standardem, tmavé skvrny, maska

Velikost

  • výška menší než spodní hranice, výška větší o více jak 3 cm nad horní hranice

Hovawart-Fotky

28. června 2008 v 17:40 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis

Výchova dvou psů najednou

28. června 2008 v 17:39 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis
Ráda bych se s vámi podělila o své názory na výchovu dvou stejně starých psů a zkušenosti s ní. Rozhodně nepatřím mezi žádné velké odborníky, ale ani ti mnohdy neví, co všechno to obnáší pořídit si najednou dva psy (v našem případě oba samce), navíc ze stejného vrhu. Jak se říká, to se prostě musí zažít… Tříleté soužití se dvěma hovawarty a jejich pozdější nutná, a snad i důsledná, výchova, nás hodně naučily….

Závislost jednoho na druhém

Svou nezodpovědnost jsme si z počátku vůbec neuvědomovali; po domě nám pobíhala dvě sladká klubíčka, najednou u nás bylo nesmírně veselo a my byli štěstím bez sebe, že jsme se přece jen rozhodli odvézt si nejen už dříve zamluvené štěňátko, ale i to na poslední chvíli odřeknuté. Avšak už v momentě, kdy jsme si je přivezli, se to - aniž bychom si to vůbec uvědomovali - nevyvíjelo tak, jak by mělo. Už od prvního dne nacházeli pejsci oporu jeden ve druhém, větší než v nás, lidech. Místo toho, abychom se je snažili každý den alespoň na chvíli oddělit (chodit odděleně na procházky), kluci trávili celý den spolu, byli to kamarádi na život a na smrt, jeden bez druhého ani ránu. Samozřejmě spolu i lumpačili, o takovém odvolání prakticky nemohla být řeč… Chovali se jako jeden a my je taky tak brali. Vzpomínám si na první venčení pouze "svého" pejska (já a sestra jsme si je rozdělily) - to bylo asi po měsíci, kdy jsme si řekly, že by občasné oddělování nemuselo být na škodu. Když zpozoroval, že tentokrát by měl jít bez brášky, začal se cukat a škrtit na vodítku, kňučet a pískat, musela jsem ho táhnout za sebou a když jsem ho asi po sto metrech (to už se zdálo, že se uklidnil) pustila, zastavil se, chvíli mě pozoroval a pak se rozběhl po silnici zpět k domovu. No řekněte, ideální začátek pro výcvik a vůbec naši budoucí spolupráci… Trvalo opravdu dlouho, než byli kluci ochotni chodit na procházky odděleně. Jejich pozornost si i dnes člověk musí zasloužit, pes vám musí dát přednost před druhem sobě bližším... Další příklad jak moc jsou na sobě závislí: když se vrátíme z procházky - dnes už je venčíme pouze zvlášť - se psi nejdříve přivítají navzájem, a pak teprve přichází řada na nás, lidi. Jejich závislost jednoho na druhém spoustu věcí komplikuje, ale i tak bych práci naší smečky měla pochválit - slyšela jsem o dvou lidech, kteří také vychovávali dva psí sourozence najednou, avšak nikdy je nemohli oddělit, to by fenky, a teď cituji jejich páníčky, "umřely steskem".
Také bych se ráda zmínila o zdánlivé samozřejmosti, jakou je návyk na jméno. Naši psi daleko dříve uměli sedni, lehni a rozuměli mnoha dalším věcem, než si uvědomili, že každý z nich má jiné jméno a začali rozlišovat (přestože jsme cíleně volili jména naprosto odlišná, aby s tím neměli problémy). Takže věc, kterou pes vyrůstající sám zvládne za pár dnů, trvala našim miláčkům několik měsíců.

Venčení zvlášť/dohromady

Jak už jsem psala, dnes už je venčíme - pokud je doma dost psovodů - pouze zvlášť. Je-li k dispozici pouze jediný, většinou vezme pejsky najednou, ale téměř nikdy si netroufne pustit je oba na volno (střídají se na navíjecím vodítku). Vysvětlím proč, když odděleně chodíme bez jakýchkoliv problémů prakticky pořád na volno. Jedná se o, vám možná ne zcela známý, "smečkový efekt". Dva psi se chovají zcela jinak než jeden, vzájemně se podporují a dodávají si kuráž, dělají lumpárny, které by je normálně nechávaly naprosto klidnými. (Vždyť vlci žijící ve smečkách jsou odkázáni na spolupráci a přežívají pouze díky ní. A nejspíš jste to pocítili i vy sami - skupina lidí je daleko silnější než jedinec.) Člověk si toho ani nemusí všimnout, ale jakoby na sebe v rychlosti "mrkli" a řekli si "A jde se na to, ať je nějaká legrace." Stejně tak se nestalo, že by jeden z nich páchal nějakou nekalost a druhý se na ní dobrovolně nepodílel. Případné odvolání jen potvrzuje úspěšnost našeho výcviku; bohužel pro kluky musím konstatovat, že se nám to ve většině případů daří. Jelikož se najde spousta stejně "ujetých" majitelů našeho plemene, tím myslím stejně zamilovaných do svých psů, pořádají se různé výlety, tábory a jiné akce, kterých se často účastníme. Většinou se účastním pouze já se svým pejskem, kterého mohu mezi ostatními nechat pobíhat na volno nebo ho jen kontrolovat. Jsou ale i akce, na které přijedeme s oběma psy, a to pak toho svého nepoznávám. Pořád si kontroluje svého brášku a je ochoten mu okamžitě přiběhnout na pomoc, je také najednou daleko sebevědomější, neboť si je moc dobře vědom jeho opory. I v době, co je na vodítku, je změna v jeho chování patrná. Někdo nezasvěcený by si možná pomyslel, že naši psi jsou celkem zvládnutí, ale my cítíme, že na ně není úplné spolehnutí (neposlechnou hned, atd.). Sami víme, že jsme některé věci zanedbali. Znám dva psy, také oba samce, také sourozence zhruba stejně staré jako naši, kteří se vidí hodně často a které není problém pustit na těchto akcích oba najednou, takže pokud jste si před nedávnem pořídili dvě sladká, avšak zatím nezvladatelná štěňátka, hlavu vzhůru: chce to sice hodně práce a aktivit s nimi, ale jejich výchovu (s eventuelní pomocí odborníků) zvládnout opravdu můžete a denní venčení se nemusí proměnit v noční můru (vůbec nemluvím o tom, že byste psy přestali venčit; to si radši pořiďte dva plyšové psíky, které si také budete moci hladit při večerním sledování televize)!!!

Hierarchie, vyjasňování si pozic, rvačky

Toto téma jsme začali řešit, když klukům bylo něco kolem půl roku. Do té doby to byly víceméně nevinné štěněčí hry, ve kterých většinou vítězil dnes podřízenější, a to proto, že byl mrštnější a obratnější. Druhý, sice silnější, avšak "lenivější" (v žádném případě to není správný výraz pro mladé a hravé štěně, ale byl to větší flegmatik než jeho bráška) končil na zádech častěji. Ale jen do doby, kdy začalo "přituhovat"; v už zmíněném období se u něho začala projevovat jeho "dominantní povaha" a najednou jakoby i ta hrála v jejich rvačkách jistou roli. Avšak to, kdo bude nadřazený, se nevyřešilo ze dne na den. Do prvního roku jejich života jsme netušili, kdo zrovna "vede". Jednou skončil na zemi ten, jindy druhý (opravdu to ale z větší části byl ten, který dnes "šéfuje"). Všem nám bylo jasné, že psi si to navzájem "vyřešit" musí. Ale zároveň jsme také věděli, že jejich souboje nemůžeme jen tak tolerovat (kluci se prostě v naší společnosti prát nebudou, my to nechceme a oni to musí respektovat). Proto jsme se dohodli, jak při takových rvačkách postupovat: oba je od sebe odtrhnout, oba přitlačit k zemi (nejlépe na záda), se slovy Ne! Nesmíš! Fuj! Potom samozřejmě pejskovi dát pár povelů, za které je pochválen (pochvala umocněna pamlskem) a celá scéna je tak zakončena dobře. Často jsme také praktikovali tzv. "usmiřovací obřady", při kterých dostávali střídavě (vždy s až obřadným vyslovením svého jména) nějakou dobrotu - a to jim pak už nevadilo sedět vedle sebe. Tato metoda byla obzvláště účinná v případech, kdy se psi ve vítězstvích opravdu střídali a ke rvačkám docházelo prakticky denně. I po tomto období, kdy už bylo i nám jasné, který z nich tu válku vyhrál, docházelo občas ke konfliktům (někdy slabším, někdy opravdu drsným). Párkrát ten dominantní skončil za prosklenými dveřmi venku na zahradě a musel sledovat, jak se uvnitř celá naše smečka ňuchá s tím druhým "ukřivděnečkem" a něčím ho krmí (jinak si totiž nedal říct a měl tendence pořád ho "rovnat" a "ponižovat"). To jsme se tedy dostali k dalšímu druhu trestu, kterého dnes už naštěstí není třeba, který je ale většinou ohromně účinný, zvláště ve smečkách, kde je počet psů ještě vyšší: jakýmkoliv způsobem "vyloučit ze smečky" (psa zavřít, odložit stranou a krmit nebo chválit jen ty ostatní,...). Jak už jsem psala, pro psa je jeho smečka instinktivně existenčně důležitá (sám by těžko přežíval), a proto je pro něj nesmírně traumatizující, když ho z ní vyhazujete. Samozřejmě pokud někdo chová své psy v kotcích a neudržuje s nimi vřelé kontakty a dostatečně se jim nevěnuje, jen těžko to bude mít nějaké účinky... Takže když jeden z našich čtyřicetikilových kolosů nechtěl dát pokoj tomu druhému a pořád vrčel/vraždil pohledem/chtěl útočit, nejprve jsme ho za teatrálního řevu povalili na zem, teatrálně na něj řvali a teatrálně ho vyhodili ven. Ten druhý (ta hromádka neštěstí) si pak mohl vychutnat sladké chvíle pozornosti. Po několika minutách (když už jsme to nemohli dál vydržet:-)) byl hříšník vpuštěn dovnitř a už na něm bylo vidět, jak měl dost času si to v hlavě všechno pořádně srovnat ;-)
Na co jsme si dávali a stále dáváme velký pozor, je dodržování jejich hierarchie. Respektujeme pozice, které si sami "vybudovali" a snažíme se upřednostňovat toho dominantnějšího (např. vždy dostane o chvilinku dřív misku se žrádlem), abychom jim to zbytečně nekomplikovali a aby ten "první" neměl zbytečnou potřebu něco si dokazovat. I tak je ale vidět, jak po pár dnech odloučení kolem něj při opětném setkání chodí pořádně naježený a vztyčeným ocasem (-projevy dominance) a sleduje, jak se bráška zachová; ten na sebe samozřejmě okamžitě bere zpět roli podřízeného (přikrčuje se, občas mu olizuje čenich). Ale pozor - upřednostňováním dominantnějšího jedince rozhodně nemám na mysli šizení toho druhého, ten moc dobře ví, že svůj díl (ať už nějaké dobroty nebo naší lásky) dostane později. Naše pejsky máme oba stejně rádi, dostávají všeho stejně a oni jsou si toho moc dobře vědomi (to je také jeden z důvodů, proč spolu tak dobře vycházejí). Velkou roli v jejich vztahu a jeho vývoji hrála povaha obou jedinců. Měli jsme štěstí, že jeden z nich je submisivnější typ. Samozřejmě by se časem srovnali i vysoce dominantní jedinci, ale myslím si, že by nás to stálo daleko více úsilí (a hlavně síly:-)) A ještě jedna poznámka: toto téma neplatí pro vztah pes - fena, kde je přirozeně dominantnější samec, který automaticky zaujímá první místo v psí smečce. To už zase člověk musí řešit jiné problémy (hárání, pes si může chránit svou fenu před ostatními a tak vyvolávat rvačky s jinými samci…).

Hlídání

Protože naše plemeno je vyloženě hlídací, neměla bych opomenout tuto kapitolku. Hovawarti jsou typičtí tím, jak "rozumně" hlídají: žádné hysterické štěkání vždy, když se něco šustne, ale moc dobrě si rozmyslí, kdy má cenu párkrát blafnout a kdy se "nebudou zbytečně namáhat". Vše ale bedlivě sledují a případné nebezpečí hlásí (a varují, ať si někdo zkusí ten plot přelézt). Tak přesně takhle hlídají naši psi, ale jen tehdy, když je doma pouze jeden z nich (což, pravda, není moc často). Být kolemjdoucím, tedy jdoucím kolem naší zahrady, myslím si, že tu chovají bestie cvičené na psí zápasy. Naši hovíci si smečkové hlídání opravdu užívají a ve sprintu k plotu se ještě stihnou v tom nadšení poprat (nikdy si nic neudělají, my už se tomu "divadýlku" smějeme, ale ti za plotem se jistě necítí nejlépe). Většinou to funguje tak, že jakmile jeden zaštěká, druhý vyrazí, aby o něco nepřišel a potom společně stojí u plotu a štěkají a štěkají. Je na nich vidět, jak je to baví a jak si hlídání užívají, blafou a ocasy se jim houpou z jedné strany na druhou. (Je pravda, že to naučí i své psí kamarády, kteří k nám jezdí na návštěvy - po čase s nimi nadšeně vybíhají ven a z povzdálí si také štěknou. A najdou se i provokatéři, kteří dvakrát štěknou a pak se přímo "smějí" našim dvěma hlídačům, jak se řítí k plotu, kde ale vůbec nikdo není:-)) Také si občas všimneme, jak se v šichtě naši dva střídají - jak jeden zaujme místo na zahradě (aby včas upozornil na případné vetřelce), zatímco druhý si v klidu hoví doma... Naši známí, kteří také mají dva hovawarty - samce, jsou svědky trochu jiných hlídacích rituálů. Protože u nich šéfuje pes o několik let starší a tak byla hierarchie už od začátku daná (a také to tak zůstalo), pes mladší, přestože už je tříletý, hlídat nesmí - jeho čas přichází až když ten starší usoudí, že už nemá cenu hlídat, že nebezpečí už nehrozí a tak mu přenechá místo, aby si také párkrát štěknul.

Rady pro neuvážlivce

Tyto rady by si měli přečíst i lidé, kteří koupi dvou psů (druhého psa) rozhodně neplánují; i ti se mohou dozvědět něco nového a velmi užitečného.
  • Pejsky oddělujte, denně se alespoň chvíli věnujte pouze jednomu z nich a dbejte na to, aby se pes nenudil, mějte pro něj připraven nějaký zajímavý program, aby se na chvíle s vámi těšil a aby mu v hlavičce seplo, že "s páníčkem je to taky fajn, ani k tomu není zapotřebí druhého psího parťáka". Nenechte se odradit možnou nechutí psa v počátcích spolupracovat. Ale takový pamlsek nebo radostné výskání to jistě rychle napraví.
  • Na své pozici musíte pracovat pořád, nejen během těch pár chvilek, kdy se jim věnujete jednotlivě. Čím více času se psy trávíte, tím lépe. Ideální je, pokud psi mohou dovnitř do domu (jako je tomu u nás; velmi nám to pomohlo!), kde k vám více přilnou, vybudujete si s nimi daleko silnější vztah. Uvědomte si, kolikrát více času psi denně tráví společně bez vaší přítomnosti a tedy jak jsou vazby mezi nimi silné.
  • Při výchově/výcviku dbejte na pozitivní přístup a snažte se psy co nejméně trestat. Je samozřejmé, že každý pes občas potřebuje dostat pořádně za uši, ale i takovou situaci musíte zakončit pozitivně (1- vyhubování, 2- povely, poslušnost, 3- obrovská pochvala, "odpuštění", pamlsek). Psi musí mít radost ze spolupráce s vámi, aby vůbec byli později schopni upřednostnit vás před svým čtyřnohým kamarádem.
  • Vy, co už máte jednoho dospělého pejska a plánujete k němu druhého: Mějte na paměti, že mladší od staršího (nebo i od stejně starého) odkoukává i to špatné, takže pokud váš "dospělák" s oblibou po polích prohání zajíce, vězte, že ten malý to za chvíli bude dělat taky, navíc společně ho poženou ještě dál… Takže své rozhodnutí opravdu zvažte!!
Na závěr bych chtěla poděkovat našemu chovateli i všem ostatním kynologům, kteří nám ochotně radili a pomáhali při výchově, kterou jsem se snažila vám ostatním alespoň trochu přiblížit. Moc díky, bez vás bychom to nezvládli!!!
zdroj: hoviportal.com

Význam hlasové intonace při výchově

28. června 2008 v 17:38 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis
Pes s námi žije jako domestikovaný druh již téměř od nepaměti a provází nás mnohdy i po celý život. Na jeho přítomnost jsme si už zvykli jako na ranní kávu. Ale naučili už jsme se se psem správně komunikovat a vydávat jemu srozumitelné a jasné povely a pokyny? Nepolidšťujeme svého psa příliš? A teď ruku na srdce, určitě to každý z nás občas udělá. A co na to pes? Většinou má v hlavě zmatek. Jak tedy se psem správně komunikovat? Jak mu dát jasně na srozuměnou, co po něm požadujeme?
Jednoduše. Nejdříve je potřeba si uvědomit, že pes nerozumí významu všech našich slov, a i když to tak někdy vypadá, je to přece jenom pořád pes. Samozřejmě je schopen se naučit určitým cvikům a ty pak přesně na daný povel vykonávat. Především se ale orientuje podle hlasové intonace a vzhledem k tomu, že je velmi citlivý a vnímavý, je taktéž schopen se podle toho vcítit do naší nálady a pocitů.
Zkusme se nyní naučit využít různou hlasovou intonaci při výchově, výcviku, ale i v běžném každodenním společném životě. Pes je schopen naprosto přesně rozlišit zejména tři základní druhy hlasové intonace. Jsou to pochvala, příkaz (povel) a zákaz.
Pochvala je z hlediska výchovy velmi důležitá a bývá také většinou spojena s nějakou odměnou (pamlsek nebo hračka). Má psa utvrdit v jeho správné a žádoucí činnosti a také ho pozitivně motivovat v dalším učení a výcviku. Chválit, zejména malé štěně a mladého psa, za správně vykonanou věc musíme pořádně, až přehnaně (např. To je hodný! To je dobře!). Z našeho hlasu musí vyzařovat obrovské nadšení a radost.
Příkaz (povel) musí být rázný, stručný a vyslovený naprosto nesmlouvavě (např. Sedni!). Ihned po jeho splnění následuje jako kladný podnět pochvala.
Zákaz musí být vysloven rozzlobeně nebo hřmotně až dunivě s výrazem naprosté nevole a nesouhlasu ve vašem hlase. Už samotná intonace hlasu musí být psovi nepříjemná a jako výsledek bylo mělo být okamžité přerušení nežádoucí činnosti (např. Fuj!)
Mnoho lidí toto bohužel podceňuje. Pokud totiž budete se psem jednat monotónně ve všech situacích a nebude možné rozlišit, zda právě "usínáte a mluvíte ze spaní" nebo psovi něco zakazujete, nemůžete se divit, že psa nezaujmete a bude vás brzy ignorovat a stejně si dělat vše po svém. Rovněž se nestyďte, byť třeba na veřejnosti, svého psa pořádně pochválit. Správná pochvala je vždy odměnou pro našeho hovawarta (protože především on z ní musí mít radost) a malé "divadýlko" pro kolemjdoucí (ale těch si nevšímejte). Že na správné intonaci velmi záleží si můžete vyzkoušet i sami doma se svým psem a hned uvidíte, jak bude reagovat. Zkuste na něj hrozivým hlasem zařvat: "Ty jsi ale hodný !" On z toho určitě nebude mít radost, protože vnímá především intonaci vašeho hlasu. Stejně tak, pokud na něj mazlivým a radostným hlasem zavoláte "Ty ošklivý, zlobivý prevíte, pojď ke mně!", určitě se k vám přižene s vrtícím se ocasem a ještě navíc dostanete mokrou pusu.
Co tedy říci závěrem? Váš hlasový rozsah i melodie jsou velmi variabilní a pestré. Tak toho pořádně využívejte a usnadněte si tím komunikaci s vaším psím kamarádem. Správná intonace dokáže divy!
Michaela Weidnerová
zdroj: hoviportal.com



Přivolání

28. června 2008 v 17:37 | Bhadyyys Axiiis Lowiiis
Všichni se určitě shodneme na tom, že přivolání psa je nejdůležitější, avšak bohužel i ten nejtěžší cvik. (Nemluvím samozřejmě o vrcholové kynologii, jejíž některé cviky jsou na úplně jiné úrovni. Avšak ty v žádném případě nemohou být zárukou spolehlivosti psa při běžné procházce mimo cvičák.) Správná reakce vašeho psa na přivolání vám oběma zpříjemní každodenní procházky a psovi třeba i zachrání život…
Bohužel neexistuje žádný recept s přesným popisem toho, co, kdy a jak dělat, aby váš pes vždy stoprocentně přiběhl. Přestože vynalézavosti se v tomto případě meze nekladou, je mnohem jednodušší ušetřit si práci dodržováním obecných zásad, které, při vaší trpělivosti, ony růže jistě přinesou.

Zásada č. 1: ŽÁDNÉ TRESTY, když pes přijde

Lidem, kteří ztrestají psa poté, co se k nim vrátí (nehraje roli, jak dlouho byl pes pryč), bych nesvěřila ani pejska na baterky. Ano, v každém z nás to bublá, když nám pes na několik minut zmizí za obzorem, ale my se ovládnout musíme. Vžijte se do situace psa, kterého po navrácení k páníčkovi nečeká nic dobrého: bude se vám pak chtít přijít příště? Budete stát o někoho, kdo vám akorát tak vynadá a přikšíruje vás na metr dlouhé vodítko?

Zásada č. 2: Pozitivní přístup, motivace psa

Naším úkolem je v pejskovi vzbudit ZÁJEM. Zamyslete se - čím? Má rád míček? Zavolejte ho tedy a pohrajte si s ním, až přijde. Je to jedlík? Mějte pro něj v kapse připravenou nějakou dobrotu! Při nácviku přivolání ho odměňte pokaždé, co přijde, ať pejsek ví, že vždy něco dostane.
Uvědomte si jednu věc - není to ve slovech, ale v INTONACI!!!!. Reakce psa na "normální" povel "Ke mně!" nebude stejná jako když ten samý povel radostně zaspíváte o oktávu výše a ještě přidáte vysokým hláskem jméno pejska. Pořád nechce přijít? Utíkejte dozadu, radostně volejte, tleskejte, pískejte, pištěte, lehněte si na zem, válejte sudy... vaším jediným úkolem je psa zaujmout a tím ho v podstatě donutit, aby se přišel přesvědčit, o co přichází. Přibíhá? Výborně! Pořád před ním ustupujte, zpívejte, jak je hóóóódný že jde "Ke mně!" a připravte si pamlskek...

Zásada č. 3: Důslednost (vždy a všude!)

Když jednou vyslovíte povel, pes ho za každou cenu musí splnit. I kdyby to mělo trvat několik minut. Trvejte na svém. Jen tak se pes naučí, že povely jsou od toho, aby se plnily, a že jim stejně neunikne. Když váš nácvik jeden den probíhá předpisově, avšak druhý den nemáte náladu být příliš důslední a spíše si řeknete "ááále, jen ať si ještě chvíli běhá", ztrácí výcvik efekt. Pes je potvora a dobře si zapamatuje, že je to vlastně dobrovolné...
(Důslednost platí pro všechny povely. Nechce si váš pes na povel lehnout? A nebude to tím, že na tom někdy netrváte?)

Zásada č. 4: Volnost

Psovi nesmí být volnost vzácností. Vyvarujte se uvazování na vodítko pokaždé, co ho přivoláte. Naopak - přivolávejte častěji, psa móóc pochvalte a opět pusťte. Pes si nesmí v hlavě spojit, že "Ke mně!"=konec volného pobíhání. To byste se ho hned tak nedočkali.

Zásada č.5: Trest možný (ne velký), ale kdy?

Obecně platí: trest buď PŘED nežádoucí činností nebo PŘI ní. Ale nikdy NE PO ní! Občas by si pejsek zasloužil dostat pořádně za uši. Když nepřichází, můžete si pro něj dojít a "vytahat" ho (za kůži na zátylku), ale tady opravdu opatrně! Pes se totiž rychle naučí, že když nepřijde na první zavolání, půjdete k němu a on dostane co proto, a tak před vámi začne utíkat - špatně!! Tento způsob účinný, když vás pes nevnímá, někde hrabe… Ale jakmile vás zpozoruje a vydá se vám naproti, na vyhubování rychle zapoměňte - viz. zásada č.1!!!!
Mně se tato metoda osvědčila v době, kdy se můj pes s oblibou "seštěkával" se psy za plotem. Na povel "Ke mně!" pochopitelně nereagoval, ale nebylo těžké rychle mu vysvětlit, že poslouchat se musí. Dnes už ho tato činnost neláká, ale když si chce přeci jen s někým "pokecat", nechá se hned odvolat. Říkáte, že je těžké načapat psa "při činu"? Vyhledávejte takové situace, psovi pořiďte dlouhé vodítko, tzv. stopovací šňůru, za které ho budete moci chytit a cuknout s ním, když neuposlechne.

Zásada č. 6: Způsob přivolávání psa

Když budete vědět, jak nejlépe na psa volat, naučíte ho přicházet spolehlivěji. Jde o to, že na psa nevoláme zbytečně - stačí pouze jeden povel. Pes samozřejmě moc dobře ví, co ten povel znamená (pokud ještě není úplným psím miminkem), a moc dobře vás i slyší! Takže problém bude v tom, že se mu přijít nechce. Tím ošemetným "Ke mně!" tedy neplýtváme. Pokud pes nepřijde na první zavolání, snažíme se nejprve upoutat pozornost radostním voláním jeho jména spojeným s metodami v zásadě č.2, a když už to vypadá, že se k nám rozeběhne (když už k nám přibíhá), vyslovíme teprve povel, který si pes zároveň utužuje tím, že už na něj přibíhá. No a chválíme, chválíme a chválíme (tááák je hodný ke mně!)

Zásada č. 7: Prostředí

Pokud si reakcí psa nejste jisti, začněte na méně rušných místech, postupně přecházejte mezi lidi a psy.
Přeji vám všem hodné pesany (a také hodně trpělivosti a pevné nervy).
Michaela Štolcová
zdroj: hoviportal.com